stránky jihočeské šatrhové bitvy

 

Příběh

Cardolanský jízdní praporec
„Maršále Argone, svolejte své muže. Vyrážíte do války." Rozkaz zněl jasně a stručně. A o rozkazech se nediskutuje. Rychlý přesun jezdectva k jednomu ze severních průsmyků. Skřeti zabrali hraniční pevnost a jejich armáda se již valí na naše území. Jedině jezdecký prapor má naději dostat se tam včas. Vyráží na lehko, ale cestou se určitě povede sehnat zásoby v menších vesnicích. Jedou do války. Černý kůň na zeleném poli si jede pro svou slávu.


Žoldáci
V pohraničních městech a pevnostech se verbuje. Profesionální zabijáci, chudí šlechtici, nadšení mladíci. Zkrátka každý kdo má dost kuráže nastavit svůj krk skřetím šavlím. „Pojďte chlapi! Přidejte se k nám. Peníze, víno, ženský a boj co udělá z každýho kluka pořádnýho chlapa. Rozbijte hubu pár skřetím potvorám a pak se můžete se válet a hodovat." No co, nežijeme přeci navěky. A lepší umřít mladej a bohatej.


Horalové
Náčelník Sigfrid byl jeden z mála kteří bitvu přežili. Svedl hrdiný souboj se skřetím sark-alefem a nakonec zvítězil. Kvůli četným zraněním už ale nemohl pokračovat v boji. Jeho věrní ho odnesli do týlu. Když přišla zpráva, že pevnost padla, nebyl důvod dále zůstávat. Kdo dnes přežije může bojovat zítra. A horalové bojují. Ulf Talja má dost válečníků i na druhé straně hor. Do armády se přidávají i další kmeny. Nebezpečí je příliš velké. Nastal čas odložit staré spory. V pár menších střetech už jsme naučili skřetí zvědy, že se nás mají bát. Jádro klanové armády vyráží přímo proti skřetům. Navíc dorazily zprávy že Cardolan už vyslal svoje jezdectvo. Dochází také zprávy o tom, že rabují naše vesnice kvůli potravinám, ale o tom si promluvíme až tu budou. Do té doby pojďme rozdrtit pár skřetích lebek.

Skřeti
Sark-alef Gurk procházel ležením Angmarské armády a bylo mu na blití. Celá armáda byla zdecimovaná z jediného průlomového útoku. Všude byl cítit zápach čerstvých mrtvol, z lazaretů byl slyšet křik zraněných a agónie umírajících. "Ty Cardolanský jednotky kladly důraznější odpor než si ti nahoře plánovali," pomyslel si. Prošel kolem svíjejícího se skřeta bez nohy, ruky a skalpu, kterého nechali vlastnímu osudu a musel si pořádně přihnout kořalky, aby nevyhodil snídani. Z radosti seřval pár snag, které šaškovali se šavlemi u velitelského stanu, dostal totiž zprávu, že kvůli ztrátám z útoku na pohraničí byl odvolán nejstarší sark-ašag. Bůhví ve který škarpě skončil, uchechtl se. Teď bude cesta k veliteli vojska volná! Už v uších slyšel křik desetitisíců skřetích krys: "Gurk, Gurk Gurk!!

Mordok, sark-alef úderného sakru Postrach Elfů byl obklopen svými zástupci a zapíjel smrt nejstaršího sark-ašaga. "Prej natáh brka i ten alef průraznýho sarku Morchaint," ozvalo se zezadu. Mordok na to odvětil: "Byl to dobrej velitel, ale prašivá snaga, jako všichni z jihu, ten by určitě post sark-ašaga chtěl, stejně bysme ho museli dřív nebo pozdějc vodkráblovat." Mordok měl pod sebou dost lidí, dva trarky těžké pěchoty, tři trarky kopiníků a jeden trark nejlepších střelců. Ale co mu nedávalo v noci spát, byl Gurk a jeho sark jezdců. Kdysi parťáci v boji, dnes největší soupeři a nepřátelé. Kdo ví jak tohle skončí.